ŠUMAVSKÝ LES | SVAZ OBCÍ NÁRODNÍHO PARKU ŠUMAVA

ŠUMAVSKÝ LES
Cesta: svazobci.sumavanet.cz > Šumavský les

Nabídka

Kontakty

Kancelář svazu:
Borová Lada 38
384 92 Borová Lada

Kontakt:
tel.: 388 43 41 35
fax: 388 43 41 35

svazobci@sumavanet.cz

Předseda sdružení:

Petr Málek
starosta města Kašperské Hory


Charta Šumavy

CHARTA ŠUMAVY je volné, neformální a otevřené společenství lidí.

CHARTA ŠUMAVY chce šumavský les plný rozmanitého života, život spokojených šumavských obyvatel a spokojené návštěvníky národního parku.

Další informace: www.chartasumavy.cz

Místo pro život

I přes vnucovanou představu o nedotknutelnosti přírody byla Šumava osídlována už v mladší době kamenné. Postupné osídlování okolí kupeckých cest, rýžování zlata, sklářství a zemědělství, byly lidské zásahy, které po dlouhá staletí vytvářely estetický ráz šumavské krajiny. Výjimečnost Šumavy spočívá v propojení různých vývojových stadií původní přírody a člověkem přetvářené kulturní krajiny. Tato krajina je odkazem minulých generací a je povinností tuto krajinu zachovat pro generace budoucí a to včetně šumavského člověka.

Poznávání přírody

Šumava – místo pro poznávání přírody

Cílem národních parků je zachování přírodního a kulturně-historického dědictví a minimalizace negativního vlivu člověka na přírodu a další prvky v krajině. Národní parky mají zároveň vytvářet optimální podmínky pro rozvoj řízeného cestovního ruchu a rekreace a pro vědecké a osvětové účely.

Šumavský les

Jak je to se šumavským lesem a kůrovcem doopravdy?

 
Šumava

Šumavské lesy, vodstvo a mokřady tvoří rozsáhlý přírodní ostrov uprostřed hustě osídlené střední Evropy právem nazývaný „zelenou střechou Evropy“.

Národní park Šumava – největší český národní park je od doby svého vzniku v roce 1991 místem vyhrocené diskuse o způsobech ochrany přírody – jak a jestli vůbec v lesích národního parku zasahovat proti lýkožroutu smrkovému.

Les jako ekosystém

Les je společenstvím mnoha organismů – rostlin a živočichů, které jsou na sobě navzájem závislí. V podmínkách Šumavy je proto charakteristické lesní společenstvo, jelikož pokrývá 80% rozlohy národního parku.

Vzrostlý les s typickým stromovým patrem a skladbou dřevin je proto určující složkou všech dalších složek životního prostředí. Narušením rovnováhy v ekosystému lesa se zákonitě narušuje rovnováha ve všech navazujících složkách – půdních, rostlinných, zoologických, ale i sociologických.

Smrk ztepilý

Tento jehličnatý strom může dorůstat až 50 metrů, dobře snáší nízké teploty a vyžaduje značnou vzdušnou vlhkost. Má mělký a plochý kořenový systém bez hlavního kořene, proto je náchylný k vyvrácení. Při déle trvajícím nedostatku srážek a následném poklesu hladiny spodní vody v půdě je
snížena jeho schopnost bránit se útokům přirozených nepřátel, například kůrovců. V optimálních podmínkách by na Šumavě dosahoval až 500 let věku, dnes se na Šumavě nevyskytují ani jedinci starší 200 let. Současné nepřirozeně vysoké zastoupení smrku na 80% lesa je důsledek lidských
aktivit v minulosti. Přirozené zastoupení by mělo být 51%.

Lýkožrout smrkový - lidově kůrovec
 

Tento nenápadný brouček o velikosti 4 – 5,5 mm se u nás vyskytuje v polohách nad 600 m n. m., hlavně ve smrkových monokulturách, kde zavrtán pod kůrou stromů stráví většinu svého života.

S pokračujícím jarem v závislosti na rostoucí teplotě se brouci začínají probouzet a rojit - dospělí brouci vyletí ze svých zimovišť a napadají okolní stromy. Živí se lýkem (odtud název lýkožrout), které zajišťuje transport vody a živin ve stromu, ten začne usychat a nakonec uhyne. V podmínkách
Šumavy se v jedné sezóně kůrovci rojí dvakrát (na jaře a v létě).

Podle vitality stromu zhyne zdravý dospělý strom po napadení 150 – 1000 kůrovců. Při kalamitě z jednoho dospělého napadeného stromu vylétne až 150.000 kůrovců, kteří napadnou 8–10 dalších stromů. Přitom jen v roce 2010 bylo v bezzásahových územích NP Šumava úmyslně a s plným vědomím ponecháno bez ošetření stovky tisíc nezpracovaných stromů.

 
Jak kůrovce zastavit?

Kůrovec je nepostradatelnou součástí smrkového lesa. V přirozených lesích si les s kůrovcem po čase dokáže poradit sám. Pokud by byl les na Šumavě přirozený, tak by jedle, buky a další přirozené listnaté dřeviny tvořily přirozenou bariéru, která by kalamitní šiření kůrovce postupně zastavila.

Kůrovec je nepostradatelnou součástí smrkového lesa. V přirozených lesích si les s kůrovcem po čase dokáže poradit sám. Pokud by byl les na Šumavě přirozený, tak by jedle, buky a další přirozené listnaté dřeviny tvořily přirozenou bariéru, která by kalamitní šíření kůrovce postupně zastavila.
Problémem Šumavy tedy není ani kůrovec ani kácení kůrovcem napadených stromů.

Problémem šumavského lesa je jeho neschopnost bránit se přirozeným způsobem kůrovcovým kalamitám. Ve jménu bezzásahového režimu se tato neschopnost přirozené obrany lesa prohlubuje a z kůrovce, dobrého pomocníka šumavského lesa, se tak dělá zlý pán.