OČ JDE VLADIMÍRU JUSTOVI ANEB TAK TROCHU VLADIMÍRU JUSTOVI NA JUST | SVAZ ŠUMAVSKÝCH OBCÍ

Jako intelektuál je Vladimír Just opravdu obdivuhodný, rozumí všem problémům, které jsou ve své podstatě velmi složité a nejednoznačné. S naprostou jasnozřivostí vystupuje vůči jakýmkoli zásahům proti kůrovci v bezzásahových zónách Národního parku a CHKO Šumava. Je to „ekologický bojovník“ bez jakéhokoli odborného vzdělání, který dokáže odborníkům s patřičným vzděláním, zkušeností, umem a nasazením vysvětlit, že ničemu nerozumí a nemají na svých postech co dělat. Je radost naslouchat mu při obědě v restauraci v blízkosti pražského Staroměstského náměstí, na němž se zrovna koná demonstrace proti ministru Rathovi. Během půlhodinky kromě mnohých divadelních scén dokonale propere i scénu lékařskou a zakončí slovy: „Však on je všechny (rozuměj doktory) Rath srovná“.

Pokud chceme pochopit image PhDr. Vladimíra Justa, CSc., měli bychom zabrousit pro srovnání do pohádkové říše. Napadají nás pak pohádkové bytosti – jako děd Vševěd, brouk Pytlík, Neználek, Všeználek, Pat a Mat apod. Ale srovnání není přesné. Tyto postavičky nejsou ani podlé, ani závistivé, ani skomírající. Teatrologie je nezajímá, pokud něčemu nerozumí, snaží se porozumět právě jen proto, aby svůj „vynález“ mohli použít k dobru svému nebo k dobru svých bližních. A k čemu slouží tzv. „vědecké“ vynálezy a informace Vladimíru Justovi? Především k napadání jakýchkoli autorit. Je to člověk, který není vyrovnán s autoritami, vede proti nim opoziční boj, a to jakýmikoli prostředky. Takovéto osobnosti kontakt s autoritami přivádí k šílenství. Vladimíra Justa k intelektuálnímu šílenství, a to takovému, že protivník zaujímá raději polohu mrtvého brouka, než aby s ním jakkoli polemizoval.
Pan Just rozumí všemu - Šumavě, kůrovci, Klausovi, Bémovi, Dybovi, Stráskému, Kužvartovi, Temelínu, personální politice NP a CHKO Šumava, starostům měst a obcí Šumava, za vším vidí tunelování, rozkrádání, likvidaci, mocenské postoje (autorit).

Je zajímavé, že nepolemizuje například s kůrovcovou politikou Schwarzenbergů, kteří při broučkové kalamitě 1870 nechali vykácet veškeré napadené plochy, stavěli cesty a kanály ke splavování dřeva, „devastovali“ celou Šumavu, ale zachránili ji na další staletí. Karel Klostermann, jenž tehdy Šumavou žil, si ve svých povídkách a románech všímá především osudů lidí a vlivu broučkové kalamity na jejich život. Při četbě jeho románů se čtenář doslova stává součástí příběhu, prožívá osudy postav, sněhové vánice, strachy, obavy, bohatství i bídu, ocitá se v roli bludiček, rytmistrů, poznává duše sklářů a to tak reálně, až z toho naskakuje husí kůže.

Při četbě „děl“ Vladimíra Justa také naskakuje husí kůže – z lidské nadutosti, pýchy a nedostatku pokory. Tohle rozhodně není literát ani „Zachránce“ Šumavy.

Kůrovcovou kalamitu je možno přirovnat například k morové epidemii. Ve středověku nemohli lékaři mnoho učinit a na morové epidemie vymíraly celé generace. Není středověk, pokud lesníci vědí, jak léčit napadené lesní kultury, je hloupost jim v tom bránit.

MUDr.Jitka Marková